PLEŠNÉ JEZERO

Plešné jezero, kterému se též říká Balvanité, leží v nadmořské výšce 1090 metrů pod 288 metrů vysokou, k severovýchodu orientovanou jezerní karovou stěnou na severovýchodním svahu hory Plechý, která s 1 378 metry nadmořské výšky je nejvyšší horou na české straně Šumavy. Od vrcholu Plechého dostalo jezero i své jméno. Plešné jezero zaujímá 7,48 hektaru vodní plochy a pokud by jste měřili obvod jezera, tak by to bylo 1 242 metrů. Plešné jezero má elipsovitý tvar a je "smíšeného typu," tedy kombinací karového a hrazeného morénou. Vyhloubená karéna je ledovcovitého původu a moréna je dobře zřetelná pod jezerem, kde val nakupených neopracovaných žulových balvanů vytváří rozsáhlé "kamenné moře," který dosahuje výšky čtyřiceti metrů.

Poprvé Plešné jezero prozkoumal 6. června 1567 rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a rožmberský kronikář Václav Březan zaznamenal, že Plešné jezero je dlouhé 240, široké 84 a hluboké 50 sáhů. Poznamenal také, že "z jezera vytéká potok, který dává tolik vody, že by stačila na dvě mlýnská kola." Tyto údaje převzal v roce 1679 Bohuslav Balbín do své knihy Velké dějiny království českého. Protože sáh v 16. století měřil šest stop, tedy 1,896 metru, tak přepočet údajů Jakuba Krčína z Jelčan je délka 455, šířka 159 a hloubka 95 metrů. Zatím co délka a šířka zhruba odpovídá, tak hloubka 95 metrů je značně přehnaná.

Není proto divu, že vznikla pověst, ve které se říká: "Jednou chtěl jeden muž změřit hloubku Plešného jezera. Vzal si klubko příze, vstoupil do člunu a vyjel na jezero. Na nejhlubším místě zastavil, přivázal k přízi kus železa a spustil ho do hlubiny. Nedosáhl dna ani když vymotal celé klubko příze. Zůstal bezradný a tu se ozval z hlubiny hlas. Změřil jsi mne a za to pohltím tebe! Voda se rozstoupila a nešťastník i s člunem zmizel v hlubinách Plešného jezera." Stanislav Chábera v Jihočeské vlastivědě uvádí, že maximální hloubka Plešného jezera je 18,3 metru , průměrná hloubka 824 centimetrů a obsah 617 tisíc kubíků vody. Průhlednost jezerní vody se pohybuje kolem 3,5 metru a jezero patří k povodí Vltavy, kam Jezerní potok odvádí vody, které se hromadí v jezerním kotli.

Německé prameny z prvé poloviny 20. století většinou uvádí délku Plešného jezera 435 a šířku 176 metrů. České prameny po roce 1945 pak uvádí 520 a 180 metrů. Plešné jezero má dva zřetelné přítoky v jihozápadním cípu jezera, které dohromady dávají 0,7 až 2,5 litru vody za vteřinu. Značný objem vody je však zejména při tání sněhu. Voda v Plešném jezeře je velmi chladná. V červenci má pouhé čtyři stupně Celsia a maximální teplota vody zde je do 14 °C v druhé polovině srpna. Jeden z pramenů z Jezerní stěny má stálou teplotu po celý rok + 3,5 °C.

Když se budoval "Nový Schwarzenberský kanál," který bude mít samostatný článek, tak pro posílení obsahu vody v Plešném jezeře byla navýšena hráz při výtoku a opatřena stavidlem. Plešné jezero navštívil 13. srpna 1868 princ Jan Nepomuk ze Schwarzenberku a od této návštěvy je při nižším stavu vody vidět pamětní kámen, který připomíná tuto návštěvu budoucího vlastníka panství.

Dvacátého osmého ledna 1868 zemřel v Linci "básník Šumavy" Adalbert Stifter. Vídeňský Spolek Němců z jižních Čech chtěl exhumovat Stifterovu mrtvolu a nechat jí pohřbít na břehu Plešného jezera, kde "celý hvozd měl být jeho náhrobkem, lesní květiny úmrlčím věncem a Jezerní stěna jeho pomníkem." Tento záměr se neuskutečnil a tak koncem září 1869 navštívil Jordan Kajetan Markus, frymburský rodák a vícepresident vídeňského spolku s řezbářem Josefem Rinlem Plešné jezero, aby na místě upřesnili stavbu Stifterova pomníku. Dohodli se, že na strmé Jezerní stěně nechají vytesat citát ze Stifterových spisů v podobě pamětní desky. Písmena měla být vysoká dva metry, aby se za pomoci dalekohledu daly číst až z Horní Plané. Ani tento námět však nebyl realizován, protože Jezerní stěna je převislá a postavení lešení by bylo velmi nákladné.

Teprve v roce 1876 mohl J.K.Markus začít realizovat třetí variantu pomníku Adaberta Stiftera. Tentokráte to měl být "jen skromný obelisk." Rozpočet zněl na 1 600 zlatých a 12. března 1876 oznámily Linecké noviny, že dosud bylo vybráno 1 047 zlatých. Práci na pomníku zadal Vídeňský spolek kameníkovi Josefu Paleczkovi z Jeleních Vrchů, který si vybral své čtyři spolupracovníky: Johanna a Franze Saumera, Josefa Schröderera a Franze Stinyho. Otec Josefa Paleczka byl nejen knížecím mistrem a dozorcem nad plavbou Schwarzenberského kanálu, ale také předákem při stavbě tunelu v Jeleních Vrchách, odkud pocházeli i všichni čtyři spolupracovníci.

Pět kameníků pod vedením Josefa Paleczka si připravilo nářadí a v květnu 1876 se dali do práce. Z Jeleních Vrchů vyšli ve čtyři hodiny ráno a po třech hodinách chůze po jezerní pěšině došli na staveniště. Jídlo na celý týden si nechali vždy v pondělí dovážet až k jezeru na dvoukolové káře do níž byl zapřažen vůl a od jezera si vynesli jídlo nahoru na Jezerní stěnu. Nejdříve si postavili chatu, kde bydleli vždy celý týden. "Chata byla velmi nízká a úzká a tak byl každý rád, když jí mohl ráno opustit." Za základ obelisku posloužil jeden velký balvan na Jezerní stěně. "Ačkoliv měli vypůjčeny dvě kladky z tuhových dolů v Černé, trvala doprava tohoto základního kamene na místo po dřevěných kolejích šestnáct dnů." Pak si pořídili dřevěné profily pomníku a podle nich přitesávali jednotlivé kameny. Pracovali denně od východu do západu slunce, ale "mnohdy sestupovali do Lackenhäuser, dolů k Rosenbergerovi na holbu bavorského piva."

Pomník, který má výšku 14,5 metru byl zhruba dokončen ještě do zimy 1876 a v roce 1877 vyspárovali bloky, vytesali nápis a upravili vyhlídkovou plošinu, pod níž si každý vytesal počáteční písmena svého jména. Josef Paleczek se po celou stavbu obelisku neholil a tak při dokončení stavby měl dlouhý plnovous. Za stavbu dostal Josef Paleczek vyplaceno 1 500 zlatých a ten svým spolupracovníkům zaplatil za každý den jeden zlatý.V té době stála veka černého chleba deset krejcarů, takže to byl "velice dobrý výdělek."

Slavnostní odhalení pomníku se konalo 26. srpna 1877. Původně mělo pomník převzít město Horní Planá, kde se Adalbert Stifter narodil. Město však dar odmítlo a tak byl pomník věnován "veškerému obyvatelstvu Šumavy." J.K.Markus napsal a nechal při této příležitosti vytisknout životopis A.Stiftera, "který jeho bratr během slavnosti prodával. Protože ale na prodej neměl úřední povolení, byl později několik dní zavřený." Na slavnosti teklo pivo proudem a také pět kameníků, co pomník stavěli, dostalo velký sud piva. Ti zůstali na Jezerní stěně ještě týden a oslavovali vydařené dílo. "Pivo se muselo vypít, aby náklad z kopce nebyl těžký."

Každoročně pak společně všech pět kameníků vystupovali k pomníku, na místo "kde odvedli kus pořádné, tvrdé práce a vedli dobrodružný život." A když některý z nich zemřel, pak Franz Saumer vystoupil k pomníku a vybarvil černě počáteční písmena jeho jména. Protože ale všechny své spolupracovníky přežil, zemřel až v roce 1937, zůstaly jeho iniciály FS nezačerněné.

© František Schusser (IV/2000)

Tipy na výlet Ubytování Kempy Zajímavosti Příroda Zimní lyžování

Plešné jezero Schvarzenberský kanál Medvědí stezka Boubínský prales